Buková hora

 

Obraz stromu života Bukové hory jsem dala vzniknout na jejím vrcholu nedaleko Humboldtovy vyhlídky. Díky návštěvám kolemjdoucích turistů a přicházející bouřce jsem se k tvoření nedostala a pokračovala jsem ten den ještě venku na naší zahradě až do setmění, aby jsem co nejdříve a tím i snáze na plátno sdělila energii Bukové hory, kterou jsem cítila a kterou z hory dosud cítím. 
Buková hora je velmi významnou, jedinečnou a magickou horou v Českém středohoří ke které se váže zajímavá historie. Snad nejkrásnější je na podzim, kdy se ohnivě zabarvují její buky a okolní stromy. Neobyčejně krásná je i během zimy. Navštívíme-li bukovou horu, ocitneme se v nostalgické pohádce plné tajemství. Buková hora je tak nádherná.

VÍCE O BUKOVÉ HOŘE
Buková hora je po Sedle druhým největším vrcholem verneřické části Českého středohoří. Je osázena buky, duby a jehličnany a daří se tu spousta druhů mechu a živočichů.
Za navštívení stojí nejen Humboldtova vyhlídka, ze které je nádherný výhled na České středohoří, ale i cesta dál kolem zaniklé obce Vitín kolem památné lípy dál do hlubokého bukového lesa. V lesích kolem Bukové hory najdeme kamenné stavby a zaniklé budovy.
Procházka Bukovou horou je tak kouzelná, že si člověk ani nemusí připadat jako v pohádce, protože v ní rovnou je. Některá místa mohou být trošku strašidelná. To prostředí dýchá spousta příběhy a historií, toho jak se tu kdysi žilo. Všude kolem cítím i přítomnost lesních bytosti, skřítků a víl. Jsme-li tišší, možná se na okamžik ukáží a ukážou nám cestu za pokladem. Mohou se tu potulovat i zbloudilé duše. Cesta lesem za tmy je tu určitě pro odvážné, ale cítím, že právě v noci hora i její čarovný hluboký les nejvíce ožívá. Místy horu provází temnota, ale i světlo. Některá temná místa zahojil čas, ale jiná si zaslouží laskavou péči a očištění. Je to rovnováha mezi životem a smrtí, světlem i stínem. Pokladem je sama Buková hora a cítím ho i v každém prastarém buku, které tuto horu provází. Buky mají obrovskou sílu, stabilitu a výrazné oči, celou horu střeží a na nás se dívají. Tajemství i laskavost hory se otevřou jen tomu, kdo naslouchá a má ji velmi rád.
Kolem Bukové hory je spousta opuštěných vesnic. Nejznámější z nich je zmíněný Vitín. Nejblíže k Bukové hoře vede cesta i přes zaniklou obec Malé Stínky a Velké Stínky, kde je energie spíše negativní. Citliví lidé se zde nemusí cítit dobře, ale cest na Bukovou horu vede hned několik, a tak si každý vybere tu, která je mu příjemná.
Procházka těmito opuštěnými vesnicemi z nichž zůstaly kamenné ruiny porostlé mechem nás přivádí do nostalgie. Roste zde ještě spousta původních ovocných stromů, keřů a zahradních rostlin, které tu postupem času zplaněly. Mezi ruinami sem tam najdeme úlomky keramiky a nádobí. Místo si tak žije svým životem a zpět si ho bere divoká příroda. Cesta na Bukovou horu vede i od nádherné obce Zubrnice, kde je dochovaný historický skanzen.
Ve skanzenu v Zubrnicích se dělají tradiční řemeslné trhy, tvůrčí dílny a dny otevřených dveří v Národním muzeu v přírodě. Člověk má pocit, že se tu zastavil čas. Lidé se zde snaží udržovat a obnovovat původní tradice, žijí soběstačností a udržitelností a zachraňují i původní odrůdy ovocných stromů. Zubrnice jsou i filmovým místem, kde se natáčelo několik známých českých i zahraničních filmů.

Podrobněji o Bukové hoře, jejím vysílači nebo o historii zaniklých obcích kolem Bukové hory můžeme najít ve starých kronikách nebo na wikipedii.