Ploučnice

PLOUČNICE (27.2. 2022)
34. obraz vody byl namalován v řece Ploučnici nedaleko našeho domova, ve Františkově nad Ploučnicí. Ve vzduchu už bylo cítit jaro a radost. Ptáčci kolem zpívali. Tato řeka však byla stále jehličkově ledová. Břehy Ploučnice obklopovaly záplavy bílých květů sněženky a bledule a během léta se tato řeka zazelená a prosvítí ji též bělostné kvítky vodních sasanek. Řeka Ploučnice si vybrala svou cestu skrze nádherný Český ráj, Kokořínsko a severní část Českého středohoří. Řeka se romanticky stáčí, kroutí a tančí a vytváří velmi známé meandry v Českém ráji.
Cítím v ní božskou silnou a tajemnou bytost, která odkrývá svůj poklad a dary, pokud věříme síle a bohům přírody, vody, vílám, ale i na vyšší bytosti nebes a podsvětí.
Do řeky Ploučnice odtéká spousta vodních pramenů z okolních kopců, ale i spodních pramenů vod a údajně pod Ploučnicí je několik dalších ponorných řek. Řeka Ploučnice má ještě svou velkou ponornou dvojnici. Tudíž se zdá být Ploučnice jako brána do jiných světů pod její úrovní. Uvnitř jejího tajemna je světlo jako zapálená louč a kam pak si asi ta Ploučnice plyne, co s v ní dále skrývá? Cítím, že v ní brána do jiných světů je. Už jen ponor v ní navodí jiný stav mysli, stačí je tiše vnímat její příběh. Najednou se ocitnete v říši snů a pohádek, ale přesto i ve skutečném světě. To ona je pohádkou, je neuvěřitelně božská. Obejme vás její posvátná síla vody a matky přírody.
Nedaleko našeho domova na Děčínsku se už setkává s řekou Labe, kde její příběh končí, ale zároveň se propojuje s příběhem s touto elfí řekou a tak její příběh pokračuje skrze ní. Obraz Ploučnice vzešel s jejími svěžími tóny, vířením a v jejím víru skrze nějž prochází světlo slunce. A nebo světlo, které je bránou do jiných neznámých světů?